Ochutnávání jablka/ Apple tasting - předmluva k obrazu
Ráj, Adam, Eva, had a jablko, jablo - apple, to všechno k sobě neoddělitelně patří v mysli mnohých lidí. Jsou základní mýtické prvky v nejstarším konfliktu mezi člověkem a Bohem. Známe dobře ten příběh. Když Bůh stvořil Adama, prvního člověka, a dovolil mu žít ve zvláštní zahradě v bájném Edenu. V té zahradě byly stromy, které Adamovi poskytovaly potravu, a uprostřed té zahrady byly dva zvláštní stromy: trom života a strom poznání dobrého a zlého. Z toho druhého pod hrozbou smrti Bůh Adamovi zakázal jíst. Bůh pak stvořil Adamovi partnerku Evu, aby Adam nebyl sám. Z příběhu víme dál, jak had promluvil s Evou a přesvědčil ji, aby pojedla plody i ze stromu poznání dobrého a zlého. Eva plodů pojedla, a jedl i Adam. A to byla osudová chyba, která měla za následek prudký hněv boží a jejich vyhnání z rajské zahrady. Jakou roli v tom příběhu ale hraje jablko? Biblický text o jablku nic neříká, hovoří pouze o plodu. Jaký to plod Eva s Adamem tedy snědli? Kde se vzalo jablko? Kdo by neznal ten klasický výjev hada, obtočeného kolem kmene stromu, jak přináší v tlamě jablko a podává je Evě! Kde se vzalo to jablko, které známe z tolika obrazů, zejména renezančních, ale i z jiných období? Kde se vzalo to jablko, které je zmiňováno znovu a znovu v literárních dílech klasiků i moderních autorů? Od 18. století se části hrtanu, přesně štítné chrupavce, říká Adamovo jablko. Je to jablko Adamovo, protože je to více mužská záležitost, protože Adam byl Bohem přímo poučen a Eva byla chápána spíš v roli pokušitelky, hloupé a naivní bytosti, která uvěřila hadovi a zmanipulovala Adama. Ten však byl hlavním činitelem, proto tedy Adamovo jablko. V českých končinách se ovšem Švejk poradil s Kafkou a místo Adamova jablko máme tak řečený ohryzek. I tak je to ale pozůstatek na prvotní hřích, kterého se Adam s Evou dopustili, takže jablko nebo jeho ohryzek nám symbolicky zůstal trčet v hrdle. Avantgarda se soustřeďuje na sebe sama a skutečnost, že její nejlepší umělci jsou umělci pro umělce a nejlepší básníci jsou básníci pro básníky, jí odcizil celou řadu těch, kteří dříve byli schopni vychutnávat a vážit si náročného umění a literatury, ale kteří nyní nejsou ochotni nebo schopni zasvěcení do tajemství jejich řemesla. Masy byly vždy více méně netečné ke kultuře v procesu vývoje. Ale dnes je tato kultura opouštěna i těmi, komu ve skutečnosti náleží – vládnoucí třídě. Té totiž avantgarda patří. Žádná kultura se nedokáže rozvinout bez sociální základny, bez zdroje stálých příjmů. Ty byly v případě avantgardy poskytnuty elitou vládnoucí společenské třídy, od které se považovali být odtrženi, ale se kterou byli stále propojeni zlatou pupeční šňůrou. Skutečný paradox. Nyní se tato elita rychle zmenšuje. Jelikož avantgarda tvoří jedinou živoucí kulturu, kterou máme, je ohrožena budoucnost kultury obecně
Avantgarda či „vysoké umění“ dnes představuje pluralitní prostředí, které do obecné kultury uvádí fenomény, které předtím nebyly ve vztahu k umění chápány vážně. Kýč a avantgarda dnes k sobě mají blíže než kdykoliv předtím. Vzájemně se podporují a někdy je dokonce těžké je od sebe odlišit.
|
Archives
November 2014
Categories |