‚Když jsem se v roce 1913 ve svém zoufalém pokusu osvobodit umění od balastu objektivity uchýlil k čtvercové formě a vystavil obraz, který se neskládal z ničeho jiného než černého čtverce na bílém poli, kritici i publikum si povzdychli: ‚Vše, co jsme milovali, je nyní ztraceno. Jsme v poušti… Před námi není nic než černý čtverec na bílém pozadí!‘ I já jsem byl uchvácen jakousi bojácností smíšenou se strachem, když jsem měl opustit ‚svět vůle a myšlenky‘, ve kterém jsem žil a pracoval a v realitě, ve kterou jsem věřil. Ale zářivý pocit osvobození neobjektivity mě dále zatahoval do té ‚pouště‘, kde byly reálné pouze pocity… takže se pocit stal substancí mého života. Nejednalo se o ‚prázdný‘ čtverec, který jsem vystavil, ale spíše o pocit neobjektivity… Suprematismus byl znovuobjevením čistého umění, které se v průběhu času zakrylo nahromaděním ‚věcí‘… Veřejnost však viděla neobjektivitu jako zosobnění úpadku umění a nepochopila evidentní fakt, že pocit zde nabral externí formu… K. Malevič
Malevičovy texty jsou vynikající ukázkou slepé uličky, v níž uvázla avantgarda se svým objektivistickým pojetím uměním. Umění se jako proud, jako –ismus stává systémem tezí o světě, systémem, který lze nahradit jiným. Jádro umění přestalo být viděno v subjektu a jeho prožívání světa, nýbrž přešlo do teorie, do pojmového uchopení umělecké tvorby a jejího místa na světě. Staré elitářství umělce tvůrce, který se opírá o jakési přirozené a v kontinuitě tradice uchovávané standardy vnímavosti, je nahrazeno elitářstvím umělce znalce, který bourá stará a přichází s novým pojetím umění, s novou érou smyslu a prostředků, s novou teorií, bez níž jeho dílo nelze pochopit. Ohromný experimentátorský chaos, jenž tak z avantgardy vznikl a který je dnes naprosto nepřehledný a bezvýznamný, měl ovšem svůj obrovský smysl. Velká proměna epoch, nástup techniky, nejrůznějších ideologií, pocit konce starého světa, obrovská moc rozumu, fingovaná vědou i hegelovskou filozofií, to všechno oprávněně budilo otázky po budoucnosti, po proměně člověka, po novém náboženství a novém zakotvení člověka v celku kosmu. Avantgarda jen ukázala, že mohutné fanfáry nových zítřků nepřehlušily věčné tremolo existence. Ta urputná snaha, patrná i u Maleviče, dobrat se pevné půdy, rozvrhnout nový svět a ukázat svou jinakost, autenticitu pohledu, hledat meze možného. Ve svých figurálních obrazech z roku 2013 jsem se zabýval, bavil, kombinací zdánlivě k sobě nepatřících elementech, symbolech dnešního světa.
|
Archives
November 2014
Categories |